Deníček aliaz "zápisníček bonzáček a tužtička práskačka" I.

Frankfurt Oder winter semestr

29.9.2009 Frankfurt Oder

Zdravím všechny lidičky a oznamuji vám, že tento blog vznikl díky mé stáži v Německu, která mě čeká v letošním roce nebo ona už vlastně probíhá. Proč?jak?co?kde? no prostě jsem se už někdy v prvním semestru na VŠ rozhodnul, že bych rád vyzkoušel studium v zahrničí, jelikož postižení studenti dostanou docela slušný grynt a náklady , které jsou sojeny s postižením, jako např. dražší bezbariérové ubytovaní jim je hrazeno navíc a to bych byl úplnej debil, kdybych to nevyužil:-)ale využívám to až teď, protože příprava na Peking by se těžko se stáží kombinovala. Tak teď sedím ve Frankfurtu nad Odrou v mém pronajmutém bezbariérovém apartmánu a ubytování je prostě super:-) mému odjezdu předcházel docela dost velký kolotoč papírování atd. ale u nás na univerzitě v Praze jsou schopní lidé a těm patří velké díky, ale většina věcí se musí zařídit až na místě a zde mi pomohl student Alex, který tu studuje právo a já jsem byl již jeho 20student, kterému za své studium zde pomohl vše potřebné zařídit. Včera jsem si doma zbalil kufry, teda v neděli jsem zbalil, včera mi to mamina a taťka naházeli do auta a já vyrazil směr Frankfurt Oder. 400km od Prahy směrem na Berlín a pak zahnete směrem baldské moře a po 4h jsem dorazil na místo. Ze začátku byla cesta super, pořád jsem frčel po dálnici nebo to není dálnice ale je to silnice první třídy, čeští silničáři by se měli přijet mrknout, jak vypadá silnice první třídy:-), jen kolem Ústí jsem musel sjet, jelikož tam pořád dělaj problémy ty ochranáři žab s pozemkama či co, ale po chvilce jsem se u Teplic opět napojil na dálnici a frčel dál. U Drážďan na mě čekla kolona aut. Němci tam sekali trávu či co:-) před Berlínem jsem sjel z dálnice a pak už jsem si to smažil po vedlejší komunikaci něco jako v ČR první třída, ale teda nic moc těch posledních 80km jsem jel asi dvě hodiny a ještě jsem málem srazil tři srnky, příště jedu přímo na berlin a pak do prahy a pojedu pěkně po dálnici:-) Alex na mě čekal před STUDENTENWERK , kde jsem musel zaplati ubytování, které jsem ještě neviděl a poprvdě jsem byl rozhodnutý, že pokud to tu bude bariérový, tak to otočím na místě a jedu zpět do Prahy. Každopádně se musím přiznat, že ne že bych bloudil, ale prostě si to jedu pořád směr centrum, pak cedule universita, tak jedu dál a pak najednou vidím ceduli paul něco strasse a to bylo místo, které jsem hledal a tam už stál Alex:-) Do STUDENTENWERK nemají bohužel bezbariérový přístup a tak první dojem nebyl moc happy, ale vše co následovalo po STUDENTENWERK bylo fajn. Musel jsem s Alexem zařídit plno věcí, ale teď s odstupem času vím, že jsme to vše zvládli suprově. Bez něj bych se z toho posral a dělal bych to ještě dneska a zítra. Museli jsme zaplatit nějaký studentský poplatek,a tak jsme navštívili banku, pak do pojišťovny, potom do infopointu na univerzitu, ale tomu všemu předcházelo, navštívení mého apartmánu, seznámení s domovníkem. Super dědula, od všeho má klíče a všude byl a všechno zná:-) ubytování bylo velice milé překvapení, fakt bezbariérový luxuxs, dostal jsem i koupací vozík, který tu mají, no fakt on-inclusive.Když jsme vyřídili všechny tyhle věci, tak jsme zašli do asijské restaurace a řeknu vám stejný blaf jako u nás na Černém Mostě.-)Potkali jsme i Alexovu kámošku Kateřinu a tak jsme hned domluvili akci na večer a přišlo ještě pár přátel Alexe. Miriam, Katka, Štefan, no pokecali jsme vypili pár lahví vína a nějakou tu vodku s džusem a kolem půlnoci jsem padl do mojí postýkly, ktrou jsem si před tím musel kompletně povléct:-)Každopádně myslím, že za první večer jsem si zvládl luxusně oprášit němčinu a jsem rád, že tu nemám deset sousedů čechů,a le jsem tu sám, protože mě to nutí mluvit jen německy a to je super. Také jsem včera navštívil koordinátora, který má na starosti erasmus studenty a fajn típek, no prostě zatím vše o.k. Ještě musím navštívit policajty a nahlásit pobyt a v pátek si na univerzitě vyzvednu studentský průkaz a s tím ještě musím na STUDENTENWERK, ale to bude v pohodě. Dneska si musím vybrat předměty, které tu budu studovat a myslím, že si dám němčinu, angličtinu, španělštinu nebo polštinu a pak nějaký předměty týkající se politiky, no uvidíme. Každopádně od příštího úterý mi začíná škola, něco jako 14dní zkušební provoz a během té doby si ještě mohu změnit předměty a pak od 15.10. to už bude na ostro, tak uvidím:-) Teď koukám z okna a začalo pršet, no tak to vidím, že se pojedu podívat k řece do místníé hospůdky, dám si nějakou místní specialitu a pak padnu do pelechu, jelikžo po včerejšku jsem docela unavený. Dneska dopoledne jsem se byl na 3hodinky projet k řece. Je to tu fakt super, podél řeky vede cyklosteska a vede až do Liberce, tak pokud by jste chtěli přijet na kole, můžete tu u mě přespat a další den pokračovat k baldskýmu moři a nebo to otočit a jet proti proudu zpět do Liberce:-) Kurňa koukám z okna a tam se nějak rozpršelo:-)No cesty jsou tu celkem v pohodě jen nechápu proč si soudruzi tak oblíbyli kostky, no kostky jsou zlatý, ale občas tu mají takový debilní kočičí šutry a to je fakt super posilovna. No ještě že jsem si udělal dostatečnou tukovou zásobu a tak si myslím, že se tu toho OTP(okrasný tukový prstenec) rychle zbavím:-) kurňa teď už tam neprší, ale chčije tam jako z konve:-( ještě že je ta hospoda blízsko:-)půjdu navázat kontakt s místníma domorodcema, tak lidičky pro dnešek s reportem končím a já se zase ozvu:-) bis bal a pořád chčije..........

1.10. 2009 Frankfurt Oder

Tak přidávám příspěvek do mého deníčku. hospůdka se nakonec v úterý nekonala, jelikož jsem byl nějaký unavený a tak jsem padl do pelíšku a spinkal jako nemluvně. Včerejší den začal procházkou, která se zvrtla na nákup a tak jsem si v Plusu naložil na svá bedra docela zátěž na zpáteční cestu, jelikož jsem tam byl růčo pěšo:-)tak jsem vlastně skloubil nákup a posilovnu najednou:-) cestou zpátky jsem u řeky udělal pár fotografii, které si můžete prohlédnout na facebooku. Možná je sem někdy dám, ale zbytečně by mi to tu zabíralo volné místo:-) tak si mě najděte na facebooku pokud chcete a tam si je prohlédnete. !!!UPOZORŇUJI ŽE FOTOGRFIE STOJÍ ZA TO!!!Po včerejší dopolední procházce jsem skočil k PC a zkomprimoval fotky na facebook a pak jsem hnil na ubykaci až do večera. To jsem se konečně rozhoupal a vyrazil do místní hospůdky, kterou mám kousek podél řeky. Byla tma jako v ..... , můj krásný bezbariérový nájezd, který jsem si během dne prohlédl se změnil ve skladiště zahradního nábitku, který byl dopoledne, když jsem jel kolem rozestavěn na nábřeží. Na druhý pokus jsem překonal asi 15vysoký patník. Při této činosti jsem si říkal, že možná nadešel čas si poprvé rozbít hubu za můj pobyt zde:-), ale musím vás všechny zklamat, kteří jste chtěli číst pokračování o rychlé záchrané službě z východního bloku a záchrně jednoho quadrouše, který si rozbyl hlavu, když hodil záda, při překonávání obrubníku. Na druhý pokus se mi to povedlo a hurá na pívo. Za barem byla simpatická číšnice, a u baru jeden mladík a kuchař, který čekal, až dostane objednávku a pomaže do kuchyně vařit. Dal jsem první pivo, při druhém jsem se opatrně zeptal, zda tu mají wc pro kriplíky. Servírka se na mě usmála a ukázala směrem za sloup, přes který jsem neviděl označené dveře wc pro wozmeny. No a pak se rozjela komunikace se Servírkou a s mladíkem, který popíjel diesel(pivo s kolou). dal jsem celkem 4kousky a pak už na mě začal padat únava a němčiny jsem měl plnout hlavu. Spáchal jsem pár fotografií a dneska razím na oslavu narozenin, kterou pořádá můj tutor a tak si myslím, že to bude další fajn zážitek a další hromada fotek. Tak se sportovci těžte a dávejte tam na jihu na sebe pozor. Zde na východě přestalo pršet a já frčím do další hospody, která je o 100m dál než ta včerejší na papání, tak kdybych už nenapsal, tak to bylo otrávené,čááááágo.................

8.10.2009. Frankfurt Oder

Tak jsem se rozhodl po týdnu shrnout moje účinkování v zahraničí. Minulý čtvrtek jsem byl pozván na oslavu narozenin, které slavil můj tutor. první němec, který mi tu vše ukázal a oběhnul se mnou první den všechny úřady. Alex je němec, ale bydlí v na polské straně řeky. Bydlení je tam levnější a on bydlí ve WG-podkroví rodiného domku. Moc pěkný, to podkrový je 4+1 a platí asi 400eur za měsíc, což je krásný. Druhá stránka věci je, že to podkrový není bezbariérový a vedou do něho schody, ale našlo se dost silných účastníků, kteří davida vynesli. Řeknu vám, že jsem čekal, kdy budu potřebovat v německu na velkou, ale že to na mě zrovna přijde, když budu v pokroví u Alexe na oslavě narozenin, tak s tím jsem nepočítal:-)no ale přišlo to na mě a naštěstí tam měl Alex bezberiérovou koupelnu s wc, které už zas tak bezbariérové nebylo a další problém byl v tom, že bylo jediné v podkroví, a tak jsem ho zabral asi tak na půl hodiny a všichni ostatní měli smůlu. Každopádně jsem rád, že tahle akce měla šťastný konec, když jsem spláchnul:-) další den jsem jel na víkend do Prahy a v Praze jsem se projel v sobotu na kole stromovkou a trójou. Příjemná projížďka:-)V neděli jsem nabral spolujízdu do Berlína a v 16:30 jsem vyrazil směr východní blok. Cesta utekla rychle a jen těch pár uzavírek. V Berlíně jsem vyhodil dvě účastnice spolujízdy a pokračoval jsem dalších 70km směr Frankfurt. Dorazil jsem na místo mého Německého domova asi po 21h + -.Vyložil jsem si tašku a pár věcí a pak jsem přemýšlel, kdo by mi mohl vyložit el.v. Po hodině čekání před domem jsem odchytnul jednoho dva turky a jednoho poláka, kteří mi pomohly vyložit el.vozík. No byla to komedie, jelikož ani jeden z nich neuměl německy a tak to byla docela sranda. Kluci mi to dali dohromady, já jim dal za odměnu českou plzeň a odvezl jsem si el.v. na pokoj.

V pondělí jsem měl v plánu, že navštívím úřad a tam si vyřídím parkovací povolení, abych se jednoho rána neprobudilo a neměl auto odtáhlé:-)No když jsem dorazil na úřad, tak jsem si uvědomil, že jsem si zapoměl pass a tak jsem mazal zpět na ubykaci. No nebudete věřit, co se mi po cestě přihodilo. Když jsem chtěl vyjet jeden obrubník, tak jsem na něj naskočil a najednou el.v. vypověděl službu a já zůstal stát prdelí v silnici a nohama na chodníku, no super, to mohlo potkat opravdu jenom mě. Poblíž zastavilo auto, z něj vyskočil turek a ptal se, zd apotřebuji pomoci. Tak mě vytlačil na chodník a tam jsem se asi půl hodiny opaloval a přemýšlel, co s tím křápem je, no a pak jsem přemýšlel, komu zavolám do Prahy a přijede mi pomoc :-), ještě že svítilo sluníčko a tak jsem se během toho přemýšlení mohl opálit:-)pak mě napadlo, že se možná odpojili baterii, protože je včera kluci špatně zpojili. Oslovil jsem kolem jdoucí paní, která tlačila kočárek, zd by mě nemohla dotlačit k lavičce, která baly asi 20metrů kousek ode mě. Paní mě odtlačila a já si přeskočil na lavičku, rozebral jsem můj el.vozík a zjistil jsem, že jsem měl pravdu a kabely byly rozpojený, tak jsem je zapojil. No řeknu vám, že to byla docela prdel, seděl jsem na lavičce, přede mnou rozbraný el.v. na 3kusy a lidi chodili kolem a koukaly:-) jak si tam s tím hraju. No nakonec jsem to dal dohromady, zapnul a elerktičák fungoval. Tak jsem jel domů pro pass. Pak se vrátil na úřad, vyřídil povolení a pak si odvezl parkovací kartu a dal ji do auta. Už mi odtáhnutí nehrozí. Pak jsem upaloval do školy, kde byl sraz všech studentů, kteří tu jsou v rámci erasmu. Dozvěděl jsem se dost věcí a taky jsem potkal další 4čechy a 2 slovenky. No pak jsem jel do menzy  zjistil, že je už zavřená, tak jsem se jel podívat do města, cestou jsem si koupil cebab a jel domů. Doma jsem cebab spapal a ulá do peřin, jelikož v úterý mě čekal další meeting a už v 9h ráno.

V úterý jsem dorazil do školy a zabral jsem místo hned v prvních řadách, ten sraz byl určen pro studenty mezinárodních vztahů, tak že pro mě. Do mého bloku přibily další zápisky a pak jsem navštívil menzu, kde jsem si dal steak z prasátka s bramborami,mňam,mňam, pak jsem jel domů. Odpoledne jsem se chtěl zúčastnit city race, starší studenti pro nás uspořádali závod městem. Sraz ybl v 16 u univerzity a bylo nás tam požehnaně. Rozdělili nás do několika skupin, které pak prošli skoro celé město a u několika stanovišť plnili úkoly a na každém stnovišti vypili panáka vodky. No ještě štěstí, že jsem měl domluvený sraz s turkama v knihovně, tak že jsem po třetím stanovišti opustil skupinu, ta vodka sice zahřála ale lezla na mozek. Když jsem přijel do knihovny, tak turci nikde, tak jsem si skočil na wc a jel domů. Pak jsem vyrazil do místní hospůdky na pizzu a dvě černý piva, mňam mňam a pak jsem zamířil do studentské hospůdky, ale tam nebyl skoro nikdo a takjsem si dal jedno točený, omrknul wc pro kriplíky a jel domů. Přišla mi sms a moji spolubydlící mě pozvali na večeři. Holky uvařili filátko a k tomu koprovou omáčku s bramborem, no pomalu si na tu jejich péči začínám zvykat.Pokecali jsme já dodal český pivo a v půlnoc jsem šel do hajan, jelikož jsem musel ve středu brzy vstávat. Ve středu mě měli čekat dvě přednášky. jedna byla o fungování knihovny a druhá o sprachzentru a sreibzentru, no řeknu vám, že jsem ani na jednu neměl chodit, ale tak na tý odpolední jsme se seznámil s jednou studentkou z Francie a tak jsem aspoň pokecal.Venku bylo krásný počasí a já jsem dorazil na ubytovnu. K obědu jsem ten den měl špagety a byly fakt dobrý. Večer jsme se jel projet do města a po 2h ježdění na mechaničáku jsme dorazil na byt, vykoupal jsem se a padl do pelíšku. Dneska jsem žádný extra povinnosti neměl. Jen jsem navštívil mého koordinátora a pak jsem si jel zařídit bankovní účet a koupit německou telefoní simku.Tak a pak jsem se rozhodl, že obnovím můj deníček zde. No a jelikož venku neprší, tak se jedu zase projet do ulic. Zítra mě čekají testy z angličtiny a z němčiny a pak se ještě chci přihlásit na polštinu a finštinu, ještě uvidím. Tak čágo

12.10.2009 Frankfurt Oder

Tak se hlásím z německého Frankfurtu nad Odrou a musím vás lidičky upozornit, že tahle část bude stát za to. V pátek jsem absolvoval test z Aj a bylo to celkem rychle vyřízeno nebo spíš ten test byl rychle vyřízen, ale doba, kterou jsem tam strávil pře duskutečněním těch 15min trvala asi 2h. Ráno jsem v pátek vstal, nasnídal jsem se a na stránky Mitfahrgelegenheit jsem zadal, že jedu po 15h přes berlín a Drážďany do Prahy, to kdyby se někdo chtěl přihlásit a já bych uštřil nějakou kačku a rovnou jsem zadal, že jedu v neděli zpátky někdy po obědě. Pak jsem vyrazil na električáku směr Sprachschule. Ta se nachází v nějký ulici, nepamatuji si jméno, jen vím kudy se tam dostanu a to je důležité. Když jsem tam asi po půlhodině dorazil, tak jsem byl rád, že jsem jel na električáku, jelikož to byla dálka a dost daleká:-), kdybych jel na mechaničáku, tak bych si po prvním kopečku objednal taxíka:-)no dorazil jsem do školy a zjistil jsem, kde ty zkoušky probíhají dorazím do druhého patra a tam fronta, jak když tam dávají vstupenky na Michaela Jacksona zadarmo, pak jsem si uvědomil, že je ještě druhá třída, kde to probíhá a tak jsem vyjel o patro směr nahoru a tam bylo tak o třetinu lidí méně, ale já byl jediný, kdo si v té frontě pohodlně sednul:-) ve vzduchu tam koloval prezenční papír, kam jsem zapsal jméno a studentský číslo, který někteří šťastlivci měli, jelikož bez tohoto čílsla jste se mohli jít opalovat na zahradu. Prostě ti, ktří neměli ještě vyřízený studentský průkaz, šli na zahradu na cigárko, jelikož test nemohli absolvovat. No stejně jsem seděl na chodbě asi 2h. Behemě této doby vždy vyběhl z učebny sympaťák, který se rád poslouchal a vypadal jako ten pračlovíček z toho večerníčku, řekl následující jména ze seznamu a dotyční opustili chodbu a vstoupili do učebny. No když už to vypadalo dobře pro mě, jelikož už se blížila řada na mě, tak kde se vzal tu se vzal jiný pedagog a oznámil nám, že v této učebně již nebude test z Aj pokračovat a že ho máme následovat do druhého patra. Mé nadšení blo tak veliké, že jsem mu vjel do cesty, řekl, že tam čekám už dvě hodiny a že teď když na mě má přijít řada, tak mám jít pryč? pedagog se na mě podíval a pochopil, že ten chlapec na vozíku rozhodně není jeho účinkováním nadšený, ale co následoval jsem ho do druhého patra a pak jsem si ho odchytnul ještě jednou, jen mě viděl, tak se otočil na podpadku a zmizel zpět ve třídě. V zápětí vyšel zpět na chodbu a pomalu se blížil ke mě, vypadalo to jako kdyby se mě bál, ale jeho hlášení bylo pro mě příjemné, že prý mám počkat a že pro mě přijde učitelka a vezme mě hned, jak se uvolní místo u PC, jelikož ten test byl on-line. Pak už vše šlo rychle vyplnil jsem klikáním myší pár políček a rázem jsem byl zařazen. pak jsem upaloval do školy, jelikož jsem musel nahlásit výsledek testu, aby mě zařadili do skupiny a tenhle výsledek se hlásil v jiné budově a tak jsem zase cestoval městem jinam a tam na mě čekalo překvapení v podobě bariérové budovy a pro mě nedobitné kanceláře v třetím patře. Naštěstí před budovou stál mladík a slečna a tak jsem je oslovil, zda by nebyli tak hodní a nepomohli mi. Mladík mě tam nechal se slečnou:-) a upaloval to nahoru vyřídit. Pak zase přiběhl dolů, pak odešli a za chvilku přiběhl jeden pán, ten pak odběhl a přiběhla starší úřednice, která se mnou vyplnila jeden papír,pak mě nasrala jelikož mi řekla, že jsem z Tschechei(tento výraz používal Hitler za války pro označení čechů) a každej němec ví, že je to dost neslušný, ale já byl rád, že mi ta paní přiběhla po schodech pomoci a tak jsem její němčinu neopravoval, ale být tam můj profesor z VS pan Lachout, tak ten by jí dal takovou sodu, že už by nikdy německy nepromluvila. Po tomto nahlášení do kurzu jsem upaloval směr menza, kde na mě čekal luxusní řízeček s hranolkama a pak jsem jel domů, sbalil jsem si pár věcí a skočil jsem do auta. No a znáte to přísloví, že od sklerózy hlava nebolí?? tak mě od ní taky hlava nebolí, ale vyložil jsem si zpět z auta vozík a vrátil jsem se na pokoj pro doklady od auta:-), které tu sebou normálně nevozím. Pak jsem zamířil směr polsko, jelikož mám přímo za barákem Shell stanici, ale je to už v polsku:-) no a po natankování jsem si to už namířil směr Berlín. Z Berlína do Drážďan a když jsem sjel z dálnice na jinou dálnici směr Drážďany, tak jsem si říkal, že to krásně frčí a kdybych držel hubu, tak by tam ta kolona nebyla:-) no dál cesta pokračovala krok sun krok a 50km jsem jel 1,5h. Hrozný. No a někdy na večer jsem dorzil do Prahy. Další den jsem měl v plánu, že pojedu do mojí mateřské VŠ pro nějké letáčky o škole, jelikož na konci října tu budeme mít takový show den a budeme představovat naše země a školy, z kterých přicházíme. Ještě večer jsem se jel projet z černého mostu na rajskou zahradu a zpátky, jelikož jsem byl nějak moc nabitý energií. Další den jsem vstal, absolvoval jsem snídani a nákup v centru černý most a pak  jsem skočil do auta a vyrazil směr škola. Jo málem bych zapoměl, že nějakej skopčák mě upozornil den před tím, když jsme se opalovali v koloně, že mi nesvítí brzdová světla a tak jsem je chtěl nechat opravit. No po cestě do školy mi začalo blbnout celý auto nebo spíše bych to definoval spojka u automatu v pr..li. Si domyslete, kde? No tak jsem auto nechal stát před školou, vyzvedl jsem si věci, které jsem měl ve škole připravené. Zjistil jsem si, že neexistuje žádná firma,která by půjčovala auta s ručním řízením a tak jsem se nacházel v dost blbé situaci, jelikož se mi za ten den ozvali tři lidi, kterým jsem řekl, že je vyzvednu v neděli v 17h na nádraží a vezmu je z aúplatu do berlína. Tak jsem tyhle lidi obvolal, že moje auto je kaputt a že nejedu. domů ze školy jsem se dostal taxíkem a pak jsem přemýšlel, jak se dostanu do Frankfurtu. speciální taxík pro postižené, který jezdí po praze by mě za hranicema stál 24kč/km, tak to by byla docela pálka, jiná podobná služba 18km a tak jsem si řekl, že mám plno přátel a tak že je nebudu otravovat a pojedu vlakem. No já vím, že si říkáte, že jsem magor, ale byla to výzva a já ji chtěl zkusit. Zavolal jsem si na linku Českých drah a tam mi pán řekl, kdy mi to v neděli jede. V 14:40 jsem měl být připraven k odjezdu a v 21:02 to mělo být s jedním přestupem ve Frankfurtu nad Odrou. Vyrazil jsem po 13h z domova, jelikož jsem se musel do Holešovic ještě dostat metrem. Cesta na Florenc, pak přestup na červenou linii a hurá do Holešovic, celou cestu jsem si říkal, ať fungují po cestě všechny výtahy. Dorazil jsem do Holešovic a namířil jsme si to ke kase. Pozdravil jsem a říkám paní jednou do Frankfurtu nad Odrou, paní mi řekla cenu 1400 něco a já jí říkám,a le pán mi do telefonu říkal méně? a dodal jsem že jsem vozíčkář ZTP/P a paní, no tk to já vám můžu dát slevu po ČR. Chápete to, vídí z okénka, že jsem vozíčkář  a klidně mi napálí plnou sazbu a kdybych se neozval, tak by to s ní ani nehlo. Tak jsem položil další otázku, jak se odstanu na nástupiště a jak pak do vlaku. Tadyta drážní-ježibaba, urážím všechny ježibaby, mi řekla:"takový lidi jako jste vy má nastarosti KURÝR", ptám se:"kde ho najdu", drážní-ježibaba odpověděla: "rovně a pak vlevo, zaklepete a tam vyjde". No řeknu vám, že mě drážní-ježibaba dostala "TAKOVÝ LIDI JAKO JSTE VY"??? tak jsem přijel před dveře KURÝR, zaklepal jsem a ve dveřích se oběvila paní a koukala na mě jak na boží zjevení, pořád čuměla drážní-ježibabaII. a když nic neříkala, tak říkám:"poslala mě se k vám paní od pokladny, že prej se tu postaráte o TAKOVÝ LIDI JAKO JSEM JÁ", drážní-ježibabaII. čuměla dál a pak jí došlo, že asi bduu potřebovat pomoc do vlaku. Tak se zeptala kam jedu, ukázal jssem jí jízdenku a ona, tak pak přijďte na třetí nástupiště a přivřela dveře. TAKOVEJ ČLOVĚK JAKO JSEM JÁ se vydal na kafíčko a čekal jsem na hlášení, až budou vyzývat cestující k nastoupení do vlaku. Najednou se ozvalo typické hlašení na nádraží,a le co mě dostalo, tak to byla část:"v druhém vagóně je místo pro lidi na vozíku, vagón je po dobu jízdy uzavřen" no asi abych je tam nepokousal:-). když vyzvaly cestující, kteří jeli směr Berlín, že jim to pojede ze třetího nástupiště, tak jsem vyrazil. Čekal na mě slušný kopeček a jelikož nemám línou hubu a za mnou šli tři mladíci, kteří mluvili německy, tak jsem je poprosil, zda by mě nepomohli do toho kopečka. Kluci mě bezproblémů vytlačili a pak už jsem jen čekal, co bude následovat. Přišla ke mě paní ze dveří KURÝR, s kterou jsem již dnes mluvil a navedla mě k plošině, díky které mě dostala do vlaku. Otevřel jsem bezbariérové kupé a tam byla nakvrtýrovaná nějaká mladá holka. Začala se hned anglicky omlouvat a že hned vypadne a já na ní anglicky, že je to o.k. a jestli chce, tak ať tu zůstane. Zůstala tam a pak se z ní vyklubala studentka politologie z Vídně a samozdřejmě mluvila německy. Tak jsme kecaly, ale bohužel v jen do drážďan:-(tam jsem se s Júlií rozloučil, jelikož se do kupé přiřítil vozíčkář, který mluvil sice německy, ale měl hlas jako Michael Jackson a vypadal jako Miloš Zeman na vozíku. No fakt jsem byl nadšenej, že hezká mladá studentka bude nahrazena tímto stvořením. poté jsem zjistil že tenhle Michael Jackson se mnou pojede až do Berlína. Cestou mi jízdenku zkontroloval jak český tak pak za hrnicemi německá průvodčí, které jsem nahlásil, že budu potřebovat plošinu v Berlíně, abych mohl vystoupit z vlaku. Když jsem dorazil do Berlína, tak jsem zjistil, že se na mě paní pěkně z vysoka vy...la. Naštěstí v uličce stál policista, který cestoval bůh ví kam a slečna Júlie se se mnou přišla rozloučit a tak mi pomohli z vlaku ven, jo prostě furt se něco děje. Následně jsem v berlíně na vlakovém nádraží, které vypadá jako labyrint, pátral po nástupišti, z kterého to pojede do Frankfurtu. Spíš jsem hledal nějaké info, kde by mi to řekli. Všiml jsem si pokladny DeutscheBahn a tak jsem tam zamířil. Byly tam dv přepážky a u jedný fronta až do Drážďan a u druhý jeden člověk, to byla přepážka pro první třídu. Jak ten člověk zmizel, tak jsem se tam nakvartýroval já a vybalil jsem na paní, co potřebuji, ta byla ochotná a neposlala mě do řiti, řekla mi vše , co jsem potřeboval vědět. Tak jsem si to namířil k výtahu, jelikož času jsem neměl opravdu moc. Přivolal jsem si výtah, z kterého se začaly vykládt lidi, no a poslední skopčák se i s nákupním vozíkem, na které si vezl své kufry i kufry Gertrůdy,která ho doprovázela, se i s tám vozíkam začal otáčet ve dveřích, než aby vycouval a táhl dál, no a dveře se mi zavřeli před nosem. Tak jsem čekl na další výtah. No nakonec jsme dorazil na nástupiště asi 5minut před odjezdem. Přijel vlak a do něho byl asi 30cm schůdek. Průvodčí mi ochotně pomohl a už jsem si to pelášil do Frankfurtu. Cesta trvala hodinku a čtvrt. Po příjezdu do Frankfurtu n mě čekala cesta do bytu a to je asi 4km, z toho první km z kopečka, naštěstí ne do kopečka:-)no než jsem se vymotal z nádraží a přepadl bankomat, abych měl dneska na zaplacení kurzu Aj a Nj, tak bylo skoro 22h. Každopádně jsem byl rád, že jsem tuhle cestu zvládl a vlastně celý ten víkend jsem zvládl v pohodě. tak sjem zvědavý , co mě tu čeká tento týden. Dnešek nic zajímavého, ale to vše popíšu v příštím reportu.čágo lidičky

17.10.2009 Frankfurt Oder

Tak se týden pomalinku chýlí ke konci a já mám za sebou 5dní, během kterých jsme navštívil několik přednášek. Teda pondělí mi zabral test z němčiny a ve čtvrtek jsem celý den strávil na workshopu, když jsem ho našel.-) Každopádně to vezmeme pěkně popořádku. V pondělí jsem vstal, už si nepamatuji kdy, ale muselo to být ráno, jelikož na mě čekala ta němčina. Vyrazil jsem si to směr AB-strasse nebo August-Bebel Strasse, je to docela kousek cesty, když jedu na električáku pěšky, tak to je tak 20min, ale to musím chytit zelenou vlnu na přechodech pro chodce a po cestě mám taky adrenalinovou vložku, to je jízda na tříproudé silnici,jelikož se opravuje chodník, ale zatím jsem ji 2x přežil a minule už to vypadalo, že to kluci budou mít nebo by to mohli mít hotové:-)Tak že v pondělí až pojedu na první hodinu němčiny,teda doufám, že bude, že jsem si to dobře přečetl.-),tak už si tu cestu užiji bez této adrenalinové vsuvky. Je fakt, že soudruzi se dozvěděli, že přijedu, tak tu začali opravovat hned najednou několik chodníků, toho si moc vážím. Když jsem přijel do jazykové školy, tak začala mission inposible aneb najdi výtah pro vozíčkáře. No je fakt, že v levém bloku budovy už jsem byl a ten výtah tam byl taky, ale do pravého bloku budov se na mě usmívalo hned několik schodů a to byly jen ty do prvního patra. Jelikož venku pršelo a já si nechtěl hrát na hrdinu, co vše najde sám, tak jsem si všiml, že venku pokuřujou dvě ženy a jeden pán, který měl na sobě tričko s logem university, tak jsem usoudil, že to bude místní hausmeistr, který vše ví, všude byl a od všeho má klíče.-)trefa do černého, paní mě odkázala na něj, tak jsem počkal až ukončí svůj telefonát a pak jsem ho následoval, poslal mě na zahradu a ukázal mi prstem za roh, kde byl udělaný výtah. On to musel obejít vnitřkem a přívézt ho dolů. No na jednu stranu jsem byl příjemně překvapený a na druhou stranu zklamaný, protože kdybych se tam nedostal, tak jsem žádný test psát nemusel. No což jel jsem k výtahu. Po chvilce přijel výtah i s hausmeistrem a ten my vysvětlil, jak to funguje. No asi si kluci z východu myslí, že u nás nemáme výtahy. No byl jsou pozorný a vyslechl jsem si celý jeho monolog, ale típek byl sympaťák a celou dobu se usmíval, mám pocit, že v ČR by se tvářil otráveně, že zase otravuje nějaký kripel. No do třídy byli křídlové dveře a jelikož jsem postava XXX..L tak otevřeli obě křídla, pozornost se hned v celé třídě orátila ke dveřím, no a když zjistili, že se neveze rautový stolek, ale že jede nějakej člověk na vozíku, tak pokrčvali v konverzaci. Test měl být od 11-13h, tak jsem si našel místo v zadu a z boku jsem se zaparkoval k lavici, jelikož v této třídě na vozíčkáře nemysleli. Jediná možnost byla mít šroubovák a vymontovat celou řadu sedaček jako v kině:-)spokojil jsem se stísněnýmy podmínkami.-)po chvilce přiběhly dvě ženy, předhodili na stůl prezenční listinu a na tu se všichn slétli jako holubi na čerstvě zaseté pole.Tak jsem se pomalinku prodíral zase zpět dopředu, no a když jsem vyplnil moje jméno, imatrikulační číslo, tak jsem se zase zbydlel před tabulí. Pak když se zase holubi rozletěli zpět na svá místa, tak jsem pokračoval směr do zádu. Paní ám řekla důležité info k testu a rozdala papíry. Mě jsem to asi za půl hodinky hotový a tak jsem to odevzdl. Paní si ode mě vzala email, že mi prý výsledky pošle, ať tam nemusím znovu jezdit. Pustili mě ze třídy a přišel pan hausmeister a doprovodil mě k výtahu. Pelášil jsem si to směr zpátky univerzita ale po cestě jsem se rozhodl, že dneska na oběd nepůjdu a že si něco máznu doma. Teplá čínská nudlová polívka mě zahřála nejen na těle ale i na duši:-)zbytek dne jsem si plánoval týden, které přednášky navštívím atd.No večer jsem se rozhodl, že si zajedu něco koupit, teda původně jsem chtěl jenom musli, ale nakonec jsem měl náklad cca 7kg.no a s tím jsem pokračoval v mé pozdně odpolední projížďce. Když jsem přijel domů, tak začalo pršet a byla tma jako v noci:-) padl jsem do pelechu, jelikož další den mě čekali 4přednášky. Další den jsem vstával brzy,jelikož v 9h začínala první přednáška "Scrumble for Africa" Wirtschaftsgeschichte des Zentralalters des Imperialismus(1870-1914). Dorazil jsem do školy a zamířil směr učebna 204, trefil jsem to na poprvé. Ve třídě seděl jen jeden típek. Tak jsem ho pozdravil, pověsil si budndu na věšák a usadil se ke stolu. Po chvilc přišli další, nakonec nás tam bylo 13 a mezi studenty bla i Mirka, která tu je také na Erasmu,ale není z ČR, ale od našich východních sousedů. Tak jsme čekali, kdo se oběví a přišel profesor, takovej normální típek, ani nemastnej, ani neslanej, celkem sympaťák a celá hodina proběhla bez problémů.Dokonce jsem byl i párkrát aktivní:-) tak jsem z toho měl dobrý pocit. Po této hodině jsem jel domů a odpoledne mě čekala další přednáška na polském břehu Odry. Vyrazil jsem na tu přednášku po studeném obědě o hodinu dřív, kdybych měl problém to nalézt, ale nakonec to bylo úplně v pohodě a docela dlouho jsem tam čekal. Když profesor otevřel třídu, tak jsem vjel dovnitř a překvapila mě aula, kde jsem seděl přesně uprostřed, skoro jako v kině v Plzni, akorát tenhle film bych klidně oželil. Aula se pomalu ale jistě naplnila vrchovatě a to jako fakt, byla výhoda, že mám vlastní židly. Tento předmět se jmenuje"Transkulturelles Fremdvestehen" no před chvilkou jsem poslal email rpofesorovi toho kurzu a pokud mi na něj odpoví kladně, tak tam budu chodit dál:-) Po této přednášce jsem upaloval zpět německo a musel jsem hnout kostrou, jelikož mi na německé straně začínala další přednáška. Tak jsem se kouknul do zápsiníčku "BONZÁČKU" kde jsem si svojí tužtičkou "PRÁSKAČKOU" poznamenal učebnu v které to je. Přijel jsem do učebny asi deset minut před začátkem a ta byla úplně prázdná. Tak jsem si sundal bundu a čekal. No Byly už asi 3min po celý a nikde nikdo, tak mě začal přepadávat pocit, že jsem se možná mohl zmýlit,ale to je přeci nemožné:-)no kouknul jsem se zpět do mého denníčku a pak ještě na jeden papír a ejhle ona to byla učebna 07 a ne 207, tak jsem si vzal věci a upaloval jsem zpátky výtahem do přízemí. Dorzil jsem k učebně 207a ta vypadala jako bedna, do který se vejde 50rajčat a je jich tam 100.-) no úplně narváno, každopádně zklamaný jsem nebyl, protože mě je jedno, jestli sedím a čekám an chodbě a nebo sedím a čekám ve třídě. Njdenou se objevil profesor a čuměl jak somálec na kousek chleba. Poslal svého asistenta, aby se zeptal, zda není někde větší místnost volná, ten za chvilku přišel a zevelel a stádo ovcí e dalo do pohybu, naštěstí jsem tuto situaci předvídal a předběhl jsem tuto vlnu ovcí a naskočil do výtahu, který mě vyvezl do druhého poschodí, kde e nacházela aula, která toto množství studentů pobrala.Tento předmět se jmenuje "Evropa in der Weltgeselschaft" no a nějak extra mě nenadchnul a tak jsme na něm byl asi poprvé a naposled:-) ale chtěl jsem zkusit navštívit co nejvíc předmětů, abych si mohl lépe vybrat. No měl jsme jít ještě na jednu přednášku, ale bojkotoval jsem to, měl jsem toho po celém dnu dost. Skočil jsem si k turkům pro cebab a jel jsem smer ubykace. Dal jsem si cebab, pivko a šel jsem spinkat. Ve středu mě čekal další maraton přednášek.

 18.10.2009 Frankfurt Oder

Tak jelikož mám teď chvilku tak mohu shrnout celý uběhlý týden. Jo je neděle a upozorňuji, že tenhle text nedoporučuji číst slabším povahám. Každopádně bych zhodnotil celý týden asi takhle.

„PŘEŽIL JSEM TO“

Ve středu jsem vyrazil do školy a čekala mě dopoledne jedna přednáška „Neue Ansätze der Indastrialisierung-forschung“, přednášel ji úplně stejný profesor, jako včerejší afriku a tak jsem se pro ni rozhodl, jelikož tomu típkovi hodně rozumím. Hlavně mu udělám referát a mám 3ECTS, tak uvidíme, snad to zvládnu. Po této přednášce jsem jel na ubikaci a vzal jsem útokem lednici. Odpoledne jsem vyrazil na druhou hodinu na přednášku v anglickém jazyce „Cultur Policy and International Cultur Cooperation“ měl jsem to kousek. Musel jsem jenom přejet most a hurá do polska. Dorazil jsem před učebnu CP 18  čekal. Během chvilky se to před učebnou začalo plnit a já jsem poznával některé tváře. Pak se objevila Gabča a Mirka. Holky si to namířili ke mně a hned jsme rozebrali naši strategii:

„JAK ZÍSKAT 25ECTS“

Profesor otevřel dveře a my jsme se vřítili dovnitř. Byla plná učebna a já měl zase výhodu, že si vozím svoji židli. Pan profesor vypadal dost mladě, ale těžko odhadovat jeho věk. Potom proběhlo kolečko a každý se představil. Došlo i na měJ no poté pokračoval profesor v monologu. Celkem mě to bavilo a aj mi nevadila, ale mám smůlu, jelikož e středu v tento čas mám aj a tak sbohem „Cultur Policy and International Cultur Cooperation“, docela mě to sere, ale nic s tím nenadělám. Po přednášce jsem ujížděl směr jazyková škola, kde měla proběhnout další přednáška „ Demographie ale Treiber de ökonomischen und geseltschaftlichen Systemtransformation“, no když jsem po hodině jízd dojel do jazykovou, tak bych už narušoval průběh přednášky a tak jsem se na to vypadnul a otočil jsme to směr moje chatrč. Další den ve čtvrtek mě čekal workshop a na ten jsem se celkem těšil, jelikož jsem netušil, co si na nás Erasmáky připravili, ale zase jsem věděl, že to bude trvat smrtelně dlouho, protože propozice mluvili o 10-18Uhr, tak že docela dlouho s pauzou na oběd. Ráno jsem vstal a vyrazil směr workshop. Myslel jsem si že to bud v GD a tak jsem tam frčel, ale nepotkal jsme nikoho známého a tak jsem jel o 200m zpět a zeptal jsem se paní v infu, kde ten dnešní workšop je, jelikož jsem si to do svého zápisníčku nenapsal. BLB. No nakonec jsem našel třídu a na dveřích byla cedulka, že je workshop přesunut do jiné budovy. Tak jsem se otočil a frčel jsem na místo určení. Dorazil jsem do třídy, kde seděl jenom jeden kluk a ten také čekal na workshop. Potom dorazili ještě další erasmáci a tak jsme tam čekali asi půl hodiny a nic se nedělo a to už bylo 10:30. Ve vzduchu se už pohupovala nervozita, až se na to všichni vyprdli a opustili místnost. Já jsem se rozhodl, že pojedu na jinou přednášku. Při cestě jsem jel kolem původní místnosti, kde měl probíhat workshop a ejhle, oni tam seděli lidi a workshopovali. Tak jsem se přidal, zeptal jsem se vedoucí, co to jako má být? A ona mi vše vysvětlila, že tam měla být přednáška, tak to změnili, ale přednáška se zrušila a tak tam jsou. No nechápu, jako debilové čekáme jinde a než aby za námi někoho poslali, tak si tu sedí v klidu,bez komentáře. I dont understand. Tak jsem se přidal do již probíhajícího workshopu. No workshop byl zajímavý a začalo to představováním a první polovina skončila, že jsme ve skupinkách malovali velký obrázky, které symbolizovali náš první den ve Frankfurtu. Bylo to zajímavé a zasmáli jsme se. V mojí skupině byla Gábinka ze slovenska a pak jedna francouzska a polka. Prostě babinec,ale byla s holkama sranda a náš výtvor byl originální, no on byl originální každý výtvor. Pak jsme vyrazili na oběd. Já Lukáš, Gabka  a Mirka. No oběd jsme dostali rychle,ale najít místo v přeplněné menze, se nám po chvilce podařilo ulovit 4volná místa. Po obídku jsme se vrátili do učebny a workshop pokračoval až do 17h a pak jsme se rozutekli do svých domovů. V pátek jsem nakonec vyrazil na přednášku „Max Weber Beitrag zur Soukal- und Wirschaftsgeschichte Europas“. Přišla starší paní profesorka a musím říct že to byla v pohodě přednáška. Potom sjem si skočil na papání do menzy a pak jsme se vrátil domůů cestou přes město a malým nákupem. No tyhle dny na mechaničku jsou docela náročný a večer jsme se jel ještě projet, aby se mi lépe usínalo.

Tak v sobotu byla česko-slovenská nebo slovensko-česká párty u mě na bytě. Sešlo se nás tu celkem 8  peřiňák, postel, dvě židle a dva vozíky byly obsazeny našemi hýžděmi:-) myslím, že párty proběhla bez komplikací a v rámci vší slušnosti a ani jsme nenarušovali večerní klid. Před 4h ranní jsme to rozpustili a rozešli se směr svoje domovy. Já to měl nejlepší, jelikož jsem udělal dva kroky a padl jsem hubou do polštáře.To jsem ale nevěděl, co mě ještě čeká další den dopoledne. Ráno jsem vstal, ale bylo to těžký se přemluvit a vstát, každopádně jsem vstal a vyrazil na sraz s Gábinkou  a Mirkou, rozhodl jsem se že navštívím s děvčaty místní katolický kostel, jenže pán Bůh mě prokoukl a zařídil, abych se do kostela nedostal, jelikož takovýho bezvěrce a hříšníka, jako jsem já nemá v kostele nechtěj. Tři schody mojí návštěvě zabránili a tak jsem se s devčaty rozloučil. Vyrazil jsem do města na lov bezezbraní:-) Můj lov byl však brzy ukončen, jelikož jak si to tak frčím parkem, tak mi ten vozík najednou nějak blbě jede a ejhle, tak jsem zastavil a věděl jsem nebo spíš jsem tušil, že je to špatný. Kouknu v levo, vše o.k. kouknu v pravo a ejhle kolečko se nám polámalo. Píchnul jsem, můj synovec by to komentoval dopdelele. No kolem běžela nějaká paní a zastavila se u mě, jelikož takový velký hroch na elektrickém vozíku, to nejde přehlédnout a prej jestli potřebuji pomoc? no jasně ne, vždyť jsem 500km od domu a s píchlou gumou toho moc neujedu.-(No zavolali jsme hasiče:-) tak tak čekám a čekám a říkám si tak přijedou s nějakým osobákem naložíme to  jedu domu. No hovno, ono přijelo normálně velký hasičský auto jako kráva a z něho vyskočilo asi 5chlapů, jak kdyby zasahovali u živelné katastrofy.-)no chlapy zhodnotili situaci a zavolaly pro menší auto, do kterého mě můžou naložit. Mezi tím parkem prošel Max a Lena, to jsou dva místní studenti, které znám z jedné párty, jak jsem je viděl, tak jsem se začal smát a když jsem jim vysvětlil, co se mi stalo, tak docela koukali a Lena říká: "auto hast du noch kapput?" já řekl:" ja". pak pokračovali dál do školy. Čekal jsem nějaký kombík v červených barvách, že mě přijede, ale místo kombiku přijela ještě sanitka:-) super, ještě vrtulník, superman a máme zcénu z akčního filmu:-)chlapci mě naložili do sanitky, pak naložili vozík a už jsme jeli k mému bydlišti. No celá ulice si všimla velkého hasičského auta a aspon to tu trochu žije a není nuda. Před domem najeli hasiči se sanitkou na chodník a začala akce vyložit quadrouše. Všichni lid v místní ulici si toho všimli, no ono taky aby ne, klidný nedělní oběd a najednou sanitka a hasičský auto, která jde vidět z druhého patra. Chlapi mě odtlačili na pokoj, tam mě přehodili na mechaničák a já je pak doprovodil ve a udělal dokumentační foto, jelikož tohle, kdybych vám vyprávěl, tak b jste mi to nevěřili.No řeknu vám, jsem zvědav, co mě tu ještě čeká. No nic jedu do Polska, shánět pneuervis, kde mi to opraví, jelikož v německu se v neděli nedělá:-)

Tak jsem v polsku nic nesehnal a tak zítra ráno za hausmeistrem, snad mě zachrání. No lidi zítra mám němčinu a angličtinu a pocestuju na ní tramvají, tak mi držte palce:-)

19.10.2009 Frankfurt Oder

Do pdelele, tak tohle by řekl Šimon, kdyby se mnou strávil dnešní den. Tento deníček právě píše člověk, který má ruce vytahaný jako opičák. Bohužel dnešní den byl nudný. Začal v 9h a skončil za chvilku, až tohle dopíšu, ale v 10 jsem vyrazil z domu a přišel jsem domů asi v 20hodin. No můžu vám říct, že se omlouvám celý MHD v Praze a frankfurtská tramvaj má u m takový mínus, že to už nikdy nesmaže. Jo díky kluci a holky taxikářský, že náklady na opravu električáku se zvedly o 16,20 eur. Jsem moc rád, že jste mě ušetřili  a moje ruce nemuseli ujet 24km a místo toho ujeli jen 12km. No každopádně jsme se ráno vydal nadšený do školy, jak to vše zvládnu na mechaničáku a že se hezky občas projedu po svých a většinu času mě sveze místní nízkopodlažní tramvaj. Ráno jsme si přijel na zastávku, která je u školy, po půlhodinovém čekání, jsem si říkal, že to dneska snad nepojede, no ono to opravdu nejede a asi už měsíc, jelikož asi 200m za mnou probíhá stavba a tak je tramvaj zrušená, jo díky za skvělý informační systém ve Frankfurtu. Tak jsem se vydal na nejbližší zastávku. Jo po asi 20min dost svižné jízdy, kdy jsem si vzpoměl na americké hrdiny a jejich filmové svaly, jelikož tak budu vypadat, až se odtud vrátím, jsem přijel na zastávku asi tak 10m od místa kde jsem píchnul, včera, no ta příhoda s těma hasičema, na kterou už jsem dávno zapoměl, jelikož můj mozek se při tomto pohybu tak prokrvil, že mě to málem zabilo. No dojel jsem na zastávku a za 30min mi jela tramvaj a na plánu byla označená s vozíčkářským znakem a to snad všude na světě znamená, že je bezbariérová. každopádně když jsem se asi po 40min dočkal, tak mě již z dálky omejvali, to když jsem viděl, jak přijíždí tramvaj značky

"Davide zaber a jeď pěšky, jinak to nestihneš"

v překladu tuhle značku vyrobili němci pro choďáky, pod heslem sereme na Rollstuhlfanrery. Někteří z vás doufám pohopili použití mojí literární metafory, prostě přijela tramvaj, která rozhodně barrierfrei nebyla, možná jedině, kdybych si ten bariérový vtup namaloval na mobilu a na mém mobilu se malovat nedá. Tak jsme si řekl, že počkám na další, že se to občas stane, že nejede bezbariérová, když je ale namalovaná. No další půlhodinka strávená na zastávce, kde bylo příjemně zima a staršně mě to tam sralo. Bohužel nebylo po ruce nic, co bych mohl rozbít nebo nějak zničit, prostě se vyřádit. Když se po půl hodině opakovala stejná situace, jako před tím a už zdálky se blížila tramvaj stejné značky. tak jsem si pěkně česky ulevil. Stejně mi tu nikdo nerozumě. Ovšem musím upozornit, že tento den jsem si ulevil několikrát a v samém závěru mi jedna babičk rozuměla, ale k tomuto setkání se ještě dostanem. Vzdal jsem čekání na tramvaj  a vyrazil jsem samo pohon směr vzdálené obchodní centrum, od kterého jezdili taxíky. Přijel jsem k prvnímu taxíku v řadě a měl za volantem ženskou, ale to mi bylo fuk, hlavně, že mě odvezla do školy. Cesta, která mi na el.v. trvá asi 15min mě přišla na 6eur a já se s úsměvem ocitl ve škole, ajkmile jsme našel moji třídu, tak jsem zaklepal, vjl dovnitř a v zápětí jsem zjistil, že jsem přijel na blbou hodinu, sice jsem trefil vyučujícího, ale tahle skupina se teprve německy začíná učit. No jasný, že opakování matka moudrosti, ale tohle už jsem si opakoval dávno, ale užil jsem si tuto první hodinu německého jazyka a myslím, že jsem alespoň rozšířil internacionální řady a doplnil jsem americké, turecké, italské, ruské, španělské, gruzijské, rumunské a bulharské osazení třídy. Tak po této hodině jsme vzal útokem bufet v přízemí a zacpal mezeru v milanovi(bříško) po raní rozcvičce. Následovala angličtina,, no myslím, že to bude good a hodně náročný, jen paní profesorka chtěla být asi v mládí herečkou a tak se ráda poslouchá, no to je jedno. Po angličtině v 15:30 jsem se vydal na zastávku v domění, že si konečně užiju svezení s tramvají. Jo ale kdybych věděl, co mě čeká, tak jsem si ráno sebou vzal spacák a rovnou bych v tý škole přespal a nebo bych ráno vůbec nevstával. Opět jsem čekal na tramvaj a už mě ani nepřekvapilo, i když někde v zapadlém koutě duše jsem doufal, že přijede bezbariérová tramvaj, jak to stojí černé na bílém v jizdním řádu. No a co myslíte jedna měla přijet a místo ní tramvaj značky "Vyser si oko a jeď po svých", o.k. řekl jsem si se může stát a čekal jsem další půlhodinu na další, ale i po půl hodině se k zstávce blížila tramvaj stejné značky jako již třikrát dnes. Tak jsem si česky ulevil, je to krásný pocit, doporučuji a vyrazil jsme n cestu do kauflandu, kde jsem chtěl koupit nářadí na opravu vozíku, který jsem již před 27h píchnul. No nemyslel jsem si že takovou dálku ujedu, jelikož to byla dálka jako svině asi jako z Černýho mostu do Kolbenovy, alee bylo hezky, zima  a nepršelo, tak si člověk musel máknout aby se zahřál.Každopádně tato procházka mi utekla docela rychle, asi sjem se už docela rozjezdil od rána a škoda , že se ve Frankfurtě nejela nějaká dálková soutěž, jelikož jsem byl myslím, skvěle připravený a určitě bych se rval o první pozice. No nic dorazil jsme do kauflandu, tam jsem zjistil že mají velký kulový a v dalším obchodě ještě větší a tak sjem se zeptal nějakýho típka a ten mi doporučil nějakej obchod na druhé straně města, kam to na mechaničáku trvá tak dva až tři dny a taxík tam je asi za půl hodiny. No krása, upaloval jsme zase směrem sponzor místních taxiků. Jeden pán mi ochotně řekl, že mě tam odveze a skočil jsme k němu do auta a on naložil vozík. jo ráno jsem dal za ten taxík 6eur a teď mě ta projížďka stála 10,2eur. No ocitl jsem se někde úplně v prdeli na okraji frankfurtu, odkud jezdí jen osobní auta a jeden taxík, který právě odjel:-( no zašel jsem do krámu a tam jsem si koupil co jsem potřeboval, děkuji Matěji za rdy přítele na telefonu, jelikož jinak bch byl v prdeli. pak jsem se u placení zeptal prodavačky, kde je nejblížší zastávka, jelikož jsme si chtěl konečně užít a vyzkoušet tu tramvaj. No vysvětlila mi cestu tak, že jsem najel jednou tolik než jsem musel, má štěstí, že už jsme s enechtěl vrace a říct jí že ne první a dokola ale druhou a rovně. No super to blo v tom, že při tom zbtečně ujetém poznávacím kolečku se mi chtělo začít chtít na záchod na velkou, tak jsem si říkal, že jim za odměnu do tý tramvaje něco přivezu, ale situace byla taková, že jsem se v tý zimě mohl vyvalit někde do příkopu a pohnojit německou zeleň, no nic smířil jsme se s tím, že než dojedu na tu zastávku, tak bude bláto na hříšti a snad nepojede společně moc lidí:-) přijel jsme na zastávku a za půl hodiny mi to jelo, no a nebudete tomu věřit, tentokrát byl na jízdním řádu opět vozíčkář a opět přijela tramvaj se značkou

"polibte mi prdel vozíčkáři"

ano opět tramvaj přijela a jako již dnes několikrát odjížděla za horizont bez Davida, mladíky na mechanickém vozíku zančky NEON, který brázdí ulice frankfurtu již od rána a na hodinkách bylo 18:19, řekl jsem si náhoda, to se stane a čekal jsme na další, dle jízdního řádu bezbariérovou tramvaj. Vím, že budete jistě překvapeni, ale opět přijela tramvaj značky

" dobrý den schody"

ale to už jsme nevdržl a zamával na řidiče, jelikož jsme byl už správně vytočenej a zajímalo mě, zda mě chtějí nasrat a nebo je to skrytá kamera. Řidič mi řekl, že dneska žádnáá bezbariérová tramvaj nejede, že jsou všechny rozbitý. No chápete to a ty jeho předchůdci mě tam viděli , ale nemohli mi říct

"heute gibt´s kein Strassenbahn für Rollstuhl fahrer"

No za 4min byl podle plánu na seznamu autobus a ty podle řidiče tramvaje jezdí všechny bezbariérové, no řřkl jsme si že to zkusím a počkám a když tak zavolám taxík. Opravdu přijel bezbariérový autobus a když mi řidič vyndal plošinu, tak jsem najel dovnitř. Jedinej problém byl, že to jelo na nádraží a tak mě čekala ještě cesta domů..... pokačuji až zítra jdu spát. Dobrou

25.10.2009 Frankfurt nad Odrou

Tak jsem se zase dostal k netu abych shrnul na pár řádek moje zážitky z uplynulých hodin, dnů skoro celého týdne ve Frankfurtu nad Odrou. Jo lidičky musím vás upozornit, že zbytek týdne od pondělí se nesl v duchu klidné a ani hasiči, ani policisté ani žádné jiné složky HZS jsem nepotkal a tak vás upozorňuji, že drahocenný čas , který strávíte čtením těchto řádek jste promarnili a já jsem za to moc rád, každopádně jste ho mohli využít jinak a protože většina z vás patří do skupiny daňových poplatníků, tak by jste měli makat a ne se tu flákat čtením hovadin jednoho mamlase, co si vyjel na východ.

No v úterý když mi skončila škola na polském území, tak jsem zapnul můj elektrický vozík a upaloval jsem přes most na můj byteček a myslel jsem že budu odpočívat, ale tak nějak jsem toho moc neodpočinul a v 19hodin jsem měl být v menze, kde se měla konat párty pro všechny studenty, kteří tu jsou ze zahraničí. No dorazil jsem na párty a když jsem do sebe kopnul skleničku sektu na uvítanou. Tak jsem si vylosoval číslo stolu, u kterého jsem měl sedět. Číslo 24 nevypadalo moc šťastně a v zápětí se to také potvrdilo, i když to mohlo dopadnout daleko hůř. Seděl jsem u stolu sám, ale v zápětí se přimotala, teda přišla mladá slečna. No jméno si již nepamatuji, ale byla ze Slovinska, po slečně se k našemu stolu přidali nějaký páprdové, co měli na štítku delší tituly než vlastní jméno. Poslechly jsme si nějaký průvodní slovíčko od organizátorů a pak jsme se vrhli na občerstvení. Pivo teklo proudem a vše ostatní pomalu ale jistě mizelo z pultů. Když došlo pivo, které došlo rychle, tak se menz začala pomalu ale jistě vyprazdňovat a většina lidí zamířila do studentského klubu Hemingway. Já jsem ještě společně s ostatními chvilku přihlížel k taneční soutěži, které jsem se z důvodu nedostatku alkoholu v krvi nezúčastnil, prostě jsem neměl spránou hladinu alkoholu v krvi pro to, abych dokázal své umění prodat na parketu a správně se vlnit do rytmu, ale myslím, že můj čas hiphop-rockového tanečníka ještě přijde. V Hemingway jsme zabrali poslední volný stůl a debatu jsme prokládali místním zlatavým mokem, no popravdě náhražka piva, ale tak po druhým kousku, už vám to chutná, jelikož všechny chuťový buňky po vypití prvního zabijeteJ Tato párty byla ukončena někdy po 1hodině ranní, to už u naše stolu zůstala jenom pánská společnost a ve složení dva češi, jeden rus a němec s polskými předky jsme rozebírali globální témata a mohu konstatovat, že jsme vyřešili problémy týkající se Benešových dekretů, demokracie v Rusku a i problém týkající se momentální politické situace v ČR. Rozešli jsme se k našim domovům a myslím, že tento politický čtyřlístek se ještě sejde v blízké budoucnosti, jelikož svět potřebuje naše myšlenky.

Další den ve středu jsem nějak nemohl vstát a vlastně ani nemusel, jelikož jsem měl až odpoledne angličtinu a tak jsem taky nikam nechvátal. No na angličtinu jsem dorazil kolem druhé hodiny a výuka proběhla v pohodě nebo nic extra se nestalo, tak že vám o středě nic extra napsat nemohu, bohužel.

Ve čtvrtek po splnění školních povinností jsem se měl rozhodnout, zda půjdu nebo nepůjdu na Tandem párty. No předem vás upozorňuji, že v tom slovu je párty, ale toto spojení, pod kterým si většina z vás představí, nějakou činnost ve dvojici, má daleko hlubší význam a čistě prakticky i teoreticky studijní záměr. No čumíte, co? Zase jste mysleli na nějaký prasárny, co? Takže na tandempárty najdete partnera nebo partnerku, s kterou, nebo s kterým si následně můžete vylepšovat své jazykové dovednosti. Myslím jazykové, jako ovládání jazyků, ne jazyků jako jazyku a jazyku, ale jazyků třeba francouzština, no to není zrovna dobrý příklad, ale třeba taky němčinu, angličtinu, češtinu, slovenštinu, španělštinu, ruštinu a já nevím co ještě, ale na tandempárty se nacházeli lidé, kteří pocházejí nebo spíš přicházejí z různých koutů světa. No já tam dorazil, hned jsem žendlík narazil a bohužel nikdo neměl zájem o vylepšování svých dovedností v českém jazyce, tak že jsem usedl ke stolu, který by se dal nazvat česko-slovensko-bulharský, naštěstí bulharka mluvila německy, protože jinak bych jí rozuměl pěkný prd. No každopádně vám musím říct, že ty holky ze světa by potřebovali nějakej kurz jak se oblékat, opět se dalo koukat pouze na češky a slovenky, ale zase pokud jste četli i text nad touto řádkou, tak z toho vychází, že všechny hezký holky seděli u stolu se mnou takže.

No tandem párty probíhala v pohodě, ale jako již každou párty na Davídka nečekaně přišlo nebo spíš přišla potřeba největší. No prostě jsem potřeboval na velkou. Tuto situaci vám blíže přiblížím, jelikož v tomto Hamingway klubu, který patří mezi studentské kluby, mají bezbariérové wc. Bohužel toto wc je typu šatna-sklad-hajzl pro vozíčkáře, každý z vás si pod tímto slovním spojení může představit, co chce, ale většina z vás si to představuje správně. S tímto druhem bezbariérových záchodů označených karikaturou vozíčkáře jsem se setkal již i u nás v ČR. No následný postup dobývání tohoto wc vypadá asi jako když atlet nebo lépe pro vaši představu vystihne mé dobívání mísy, když si představíte jak gymnasta cvičí na bradlech, jen ten rozdíl, že já nejsem gymnasta a ČR jsem reprezentoval v lukostřelběJ No řeknu vám, že to byla prdel, ale naštěstí moje prdel skončila na míse a taky štěstí pro personál, protože se jim mohl naskytnout pohled na posranou šatnu-sklad-WC.

Každopádně párty pro mě skončila neúspěchem z hlediska mých studijních záměrů zde, ale úspěšně jsem opustil studentskou hospůdku bez bláta v kalhotách a prostě jsem moje gymnastické vystoupení bez publika zvládl a v půlnoci jsme již prděl do peřin.

Pátek si pro mě připravil špatné počasí a bylo opravdu hnusně. Na první přednášku o Maxovi Webrovi jsem dorazil v čas a dorazil jsem sám. No není se čemu divit, když profesorka minule řekla, že bude zase úvodní hodina a tak se na to všici vyprdnuli. No skočil jsem si po rozpuštění této přednášky do kopírcentra,které je skvěle bezbariérové, pro ofocenou literaturu na tuto přednášku. Druhý student Jura mi nabídl pomoc, že mi tam skočí a přinese mi to. Tuto nabídku jsme využil a po cestě jsme pokecali, ale žádnej světovej problém, který by stál za zmíňku, jsme nevyřešili. Když jsem si vyřídil povinnosti v kopírcentru, tak jsem vyrazil směr menza, abych zacpal díru v mém bříšku. No řeknu vám, že jsem si naběhl. Jídelní lístek mi nic nenapovídal a tak jsem šel na věc a mé rozhodnutí bylo řízek. Kdybych držel hubu a nezeptal se té slečny za pultem, zda mají polévku, tak jsem mohl mít řízek, jako sloní nohu a pochutnat si. Já vůl jsem se zeptal na polévku a slečna mi ji hned nandala a k polévce podle menu byla krupicová kaše. Miluji nebo spíš miloval jsem krupicovou kaši, ale toto období jsem měl v minulém století a ta polévka byla dýňová a byla pěkně hnusná no to je jedno, myslím, že až to na m přijde, tak to bude rychlí. Po obědě jsem upaloval do Polska, kde mě čekala dvoupřednáška na nějaký téma Globalizace a tato přednáška je v anglickém jazyce. No byla to dlouhá přednáška, ale bavilo mě to a téma bylo zajímavý, takže jsem se rozhodl, že tento předmět budu navštěvovat. Po přednášce jsme upaloval směr Německo, abych z mého elektrického přibližovala skočil na mechanický a upaloval na nádraží, kde mě měl odvézt vláček směr Berlín a v Berlíně jsem se měl setkat s mým bratrem, který do Berlína měl přijet s opraveným autíčkem, jupí.. plán skvěle připraven, myslím, že úplně jednoduchý a věřil jsem, že se obejde bez komplikací. Tak že jsem skočil na mechaniček, na klín jsem si naložil tašku a vyjel směr autobusová zastávka. Autobus mi jel asi za 10min a tímto busem jsem se měl dostat na vlakové nádraží. Z dálky jsem viděl jak se do zastávky blíží autobus. Mávl jsem na řidiče, ale nepoznal jsem zda si mě všiml, ale když se autobus zastavil a on se zvedl od volantu, tak jsem pochopil, že si mě všimnul. Do autobusu byl schůdeček asi tak 5cm vysoký a 5cm dlouhá propast, možná bych tam najel i sám. Do autobusu nastoupila paní s kočárkem a jedna tam už byla. Jistě si dovedete představit, že jsem se tam už logicky nemohl vejít, pokud by k mému nástupu byla použita vyklápěcí plošina, ale kdyby do mě řidič strčil, tak bych tam v jel bez problémů. Tak jsem můj nápad sdělil řidiči, ale ten se postavil ke dveřím a neustále opakoval, jak to uděláme, jak to uděláme, jak to uděláme, no de…..

Po chvilce se jedna pani rozhodla, že vyjede z busu a nechá mě nastoupit a až ten debil dá plošinu zpět, tak tam zajede s kočárkem, jelikož vystupovala na další zastávce. Super řekl jsem si, že i v Německu na východě existují myslící bytosti. No nakonec jsme dorazil na nádraží a tam jsem zjistil od mladíka, který vypadal jako student Metráček, že mi to jede v 17:33 a že musím jet na Alexandrbahnhof a pak přestoupit na Schönefehld. Super s přestupem, to bude sranda a celá ta sranda bude trvat 1,5h. No měl jsem půl hodiny čas a hlad, jelikož ta dýňová polévka ani ta kaše mě nějak neuspokojili, nebo spíš můj organismus. Tak jsem vzal útokem tureckou restauraci a dal si kebap. Zaplatil jsme a vyrazil jsem na nástupiště číslo 6. Už z dálky mě viděla sympatická paní a ptala se, zda jedu do Berlína. Já ji odpověděl, že ano a ona už žhavila vysílačku a vola na nástupiště, že jeden vozíčkář chce jet do Berlína. Říkal jsem si, super, to je ale servis, no ale to jsem nevěděl, že srážka s babcem, mě teprve čeká, a že budu čumět jak svině na světlušku. Vyjedu na nástupišti z výtahu a všimnu si skupinky lidiček, co vypadají jako zaměstnanci drah na vzdálené straně, tak si to k nim peláším na vozíku. Ptám se, zda tento vlak jede do Berlína a otočí se ke mně takový pán, který vypadá jako mladý Trautenberg a s úsměvem na rtech mi říká, ano jede, ale už vás nevezmu, zůstávám stát a paná, která mi ochotně pomáhala, která byla také zaměstnankyně drah, zůstává stát se mnou. Koukám jak lidi naskakují do vlaku, který ještě asi 3minuty stojí ve stanici a mě a místo ve vlaku dělí 15cm schod, který bych v pohodě sjel, ale byl jsem z toho tak vykulený, že čumím dál a dveře vlaku se zavřou a vlak odjede.

pokračování v dalším Deníček aliaz "zápisníček bonzáček a tužtička práskačka" II.